Září 2018

Dopis osmnáctý

2. září 2018 v 21:54 | Jarka |  Dopisy psané všem
Krásný večer,

taky máte občas problém s vyjadřováním? Já teda velký. Řeknu A, někdo pochopí C, někdo H a někdo mě nepochopí vůbec. Co se dá dělat…. a tak se mi stalo nedávno. Svěřila jsem se dosti veřejně se svoji teorií rozevřených křídel a na druhé straně to vyznělo jako naštvané sbohem či pá a šáteček. Znáte teorii rozevřených křídel? Myslím si totiž, že v jakémkoli vztahu je důležité, aby jeden druhého nepoutal, nedusil a nesvazoval, nebral mu svobodu a nepřivazoval či nelámal křídla - jedno jak to nazvete. Nejhorší je, když toho druhého svazujete svým očekáváním či svým přesvědčením, že přece děláte první poslední a snažíte se všemocně pomoct a druhý to neoceňuje dle vašich představ. Chyba! Co když to prostě ten druhý nechce? Co když vaše rádoby snaha druhou stranu jen mele a brzdí? Pro mě bylo nejtěžší uvědomit si, že pro jiného člověka nemusíte znamenat to, co on znamená pro vás. Proč by měl druhý člověk projektovat Vaše pocity? Jsou přece jen Vaše a druhá strana má zase své, do kterých zase nevidíte Vy. Když si tohle neuvědomíte, snadno se stane, že ve vypjaté situaci doženete druhou stranu k tomu, že Vás prostě pošle někam, kde je tma a teplo anebo Vás vyzve, ať už se na něj vykašlete a dáte mu pokoj, vás to zasáhne a vyšlete úplně zbytečně oba dva spoustu negativní energie do Vesmíru a ještě o tom napíšete pár vět do svého online deníčku a tak dále a tak dále. Ke všemu tím toho druhého strašně dusíte. Je jedno, jestli je to váš partner, kamarád, sourozenec, rodič, dítě či kolega. Já jsem si jeden druh svého lpění a svazování někoho jiného uvědomila celkem nedávno (myslím, že jsem sem o tom psala cca před měsícem a půl). Vlastně jsem chtěla po orlovi, aby držel tempo s vrabcem (ano, to jsem já). Něco, co prostě nejde. A navíc tím bráníte i sobě. A tak dle mé filozofie nastal čas nechat orla letět, to ale neznamená, rozloučit se na dobro. Znamená to jenom to, že roztrhnete tu šílenou šňůru, kterou mu bráníte jít jinam a s láskou hledíte na jeho dráhu. Tím pádem necháváte na tom druhém, kdy se vrátí na vaši dráhu a ve chvilce, kdy to udělá, je to už jen a jen jeho volba, dobrovolnost a ne povinnost a tím pádem to také dělá s láskou. Protože vaše dráha je jasná, vaše láska je jasná, proměnná je druh strana - její rozhodnutí (tedy v případě, že ten škrtič jste vy…). Tak tohle je moje teorie rozevřených křídel :-).

S láskou a pocitem vánku na křídlech
Jarka