Dopis šestnáctý

11. července 2018 v 8:17 | Jarka |  Dopisy psané všem
Na rozloučenou….
Sedím tu na gauči, mám puštěnou TV a koukám na svoji spící dceru. Musím přemýšlet nad uplynulými šesti měsíci. Jsem unavená. Měla bych být šťastná a vlastně i jsem, jen je tu pořád ten zvláštní pocit, co vše nemám hotové. Znáte to, v hlavě máte seznam každodenních povinností plus to něco navíc, co chcete dělat, aby bylo dobře i vám a najednou večer zjistíte, že je spousta položek, co si nemůžete odškrtnout. S každým dnem se zvyšuje ta část nesplněných úkolů a nakonec po pul roce se k pocitu štěstí při pohledu na dceru přidá i pocit frustrace z toho, co není. A s tím se dostaví i pocit viny z toho, že nejsem dostatečně happy. Vždyť jsem přece máma úžasné bytosti, tak proč ten pocit nedostatečnosti? Nevím. Možná se už neumím dostatečně radovat, možná mi chybí nějaké to správné kolečko, aby to bylo jinak. Možná se jen potřebuju vyspat anebo být chvilku sama se sebou. Možná jsem jen to jen já a mé pochyby o sobě samé. Do toho se mi teď 2x stalo, že jsem se musela rozloučit s někým, kdo mi byl velmi blízky. Prostě se naše cesty rozchází. V prvním případě to byla dlouholetá přítelkyně, kterou jsem měla ráda skoro jako sestru, Přeju jí v novém životě mnoho štěstí a s bolestí si přiznávám, že na této cestě již pro mě není místo. Bolí to, ale nedá se nic dělat. Mé pokusy o navázání spojení se minuly účinkem, a tak mi nezbývá než se s tím smířit. Druhý případ je ještě těžší. Je to někdo, na koho jsem já napojená, ale on už ne na mě. Je to bytost, kterou obdivuji a která mi je a bude vždy příkladem a inspirací, je to moje rodina krev. Ale i tomto případě jsem zjistila, že naše cesty se pomalu, ale jistě rozbíhají. Asi ne o tolik, ale je to znát. Došlo mi, že pokud máte někoho rádi (a nemyslím jen mileneckou lásku, láska á tolik podob - partnerská, sourozenecká, mateřská, přátelská…), musíte mu dát prostor a volnost a musíte se smířit s myšlenou, že vy nemusíte být pro toho druhého to samé, co je on pro vás. A proto se nejprve loučím s "Mařenkou" - bylo mi ctí Tě ve svém životě potkat, děkuji za chvíli, kdy jsme se smály i za ty ostatní. A poté….. S bolestí budu již jen z povzdáli sledovat cestu nejčistější bytosti, kterou jsem kdy potkala. Děkuji, že jsi stále součástí mého života, děkuji, že mohu alespoň malinko sledovat Tvé další cesty - buď šťastný, bikere, víc nechci…
S pocitem smutku a láskou…
Jarka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 2. září 2018 v 9:11 | Reagovat

Krásně jsi vystihla moje pocity - nikdy nemám hotovo. Asi ani kdybych nespala, tak není všechno uklizeno, vypráno, navařeno... navíc je ta tvoje beruška ještě malá, za rok už to taky všechno půjde snáz. A co když na tom vůbec nezáleží, jestli máš všechno hotové a máš být vděčná jen za to, že ta kráska, princezna spokojeně spí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama