Dopis sedmnáctý

15. července 2018 v 10:58 | Jarka |  Dopisy psané všem
Krásný den všem,
zjistila jsem, že mi nejdou psát příběhy o mém mateřství. Měla jsem myšlenku, že stejně jako o svém těhotenství, tak i o mateřství sem budu psát jeden článek za druhým, jen pozitivnější. Ale jelikož stále krotím svého hormonálního, morálního, sebemrskačského a vzorcového draka, nejsem si jistá, jak moc bych se držela té části - pozitivnější… A proto sem vznikají zatím spíše dopisy se vším zmatkem, co se ve mně děje. Právě se nacházím v domovině svého muže a jako vždy je to pro mě výzva. Poslední dobou si má trpělivost vzala dovolenou a tím je hlavně moje dcera vystavena mé ne vždy hezké reakci. Události posledních dní mě nutí přemýšlet o lásce. Co to vlastně láska je? Kde je hranice mezí láskou a sebezničením? Kde ničíte toho druhého? Pořád na to nemůžu přijít, a proto mi Vesmír dává všelijaké ukázky do mého vlastního vztahu. Co na to mám říct? Snad jen: "Děkuji Vesmíre, jen pořád nechápu, co mám teda dělat…..". Jedna zkouška za druhou a co teď? A tak piju čaj, píšu tento dopis a zkouším nechat vše plynout. Co vám budu říkat, moc mi to nejde. Ale snaha by se mohla cenit, co říkáte? Brzdí mě strach, že nechat vše plynout, by mohlo znamenat ukončit dosavadní pohádku…..a to i přes všechny své řeči nechci, jenže…co když to je ta správná cesta ke klidu, míru a lásce a já se zatím jen vydávám na cestu plnou kořenů a výmolů, bolesti a strastí, zmatku a sebezničení? Buď mám v sobě hodně cukru (je tu výborný ovocný koláč) anebo se prostě točím na kruháči a nevím, kterou odbočku zvolit. A tak se dnes s vámi loučím ve všem to zmatku.
Se snahou nechat vše plynout
Jarka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama