Dopis čtrnáctý

19. června 2018 v 9:37 | Jarka |  Dopisy psané všem

Všem, kterých se to také týká….


Stále častěji a častěji jsem řízená autopilotem. Vzbudím se, jdu do koupelny, dám kočkám snídani, ohřeji mléko pro dceru, přebalím ji, nakrmím ji, pomazlíme se, odsaji mléko, aby bylo na svačinu, uspím dceru, nasnídám se já, umyju nádobí od večera, dcera se vzbudí, hrajeme si, svačina, jde se ven anebo další hraní dle počasí, do toho samozřejmě pozornost pro kočičky a po telefonu pro muže, který chrání naši zemi pomocí vzdušné techniky, oběd - nejdřív kapsička pro kočky, mezitím ohřívám zeleninu pro dceru, po jejím nakrmení jsem na řadě já, opět spánek, hraní, úklid, odsátí mléka a je tu večer - koupaní, večerní dávka mléka, uspání, úklid, jídlo pro kočky, moje večeře, vytvoření zásoby mléka pro ráno, koupel, postel. V programu mám občasné změny v podobě návštěvy, čtení knihy, příležitostné práce a snahy o učení. Automatizace. Vypnutý mozek. Pozice off. Odpovědi na dotazy bez zapnutí myšlení. Vnitřní pilot řídí můj život a já mám občas pocit, že na něj koukám jako na film. Buď se mi líbí anebo ne, ale je tam stále ten určitý odstup. Jiná realita. Strach. Úzkost. Panika. Pocit osamění. Samota. Bolest. A v tom všem zmatku taky láska. Láska, kdy máte pocit, že vám v břiše litá milion motýlků (a vředy to nejsou). Za hrudní kostí cítíte lehký tlak a teplo (a infarkt to není), v očích se vám tlačí slzy (a alergie to překvapivě není) a pak si uvědomíte, že uděláte něco jinak. Vzpomenete si na pohled muže, se kterým si sice často píšete, jak moc se milujete, ale až vzpomínka na ten jeho pohled a úsměv a ostrov prvních šedin na bradě vám připomene, že je to skutečné a ne jen automatické. Najednou se vám zasteskne po zlozvyku, jako je dávání na ubrus vlhkou skleničku, po které zůstane kolečko. Najednou jdou stranou všechny neshody. Najednou vám chybí. Podívám se na svoji spící dceru a vidím v ní tolik podoby s jejím otcem a pocit tepla a motýlků se ještě rozšíří. Dostala jsem nedávno příležitost uvědomit si svého autopilota a zároveň pocítit lásku ke svému partnerovi. A tak se snažím učit s tím pracovat. Snažím se vnímat svoje pocit a sdílet je dál, se svoji rodinou vnitřní i vnější. S každým, kdo je ochotný mě vnímat. S každým koho se to také týká. Milujme se (a nemusíme se jen množitJ). Zkusme se naučit dávat a přijímat lásku. Zkusme žít v lásce a s láskou. Přidáte se?

S láskou

Jarka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama