Leden 2018

Týden osmatřicátý

12. ledna 2018 v 22:13 | Jarka |  Deník vystrašené těhulky
Kontrola v Podolí. Ani jeden z nás si nepřipouštěl, že by něco nemělo dopadnout dobře…A to byla chyba. Monitor dopadl dobře, ale ultrazvuk…Percentil se nám zase snížil a jelikož kritické hodnoty jsou prý kolem 10 a my měli 17, vzalo nám to doslova dech. Myslím, že to na nás bylo dost vidět, protože nás paní doktorka dost uklidňovala, že možná porodíme prostě dřív. Paní doktorka v poradně mluvila v podobném duchu, ale ten klid nějak nepřicházel. Asi proto jsme se doma ještě v pátek a vlastně i v sobotu pohádali, protože jsem najednou potřebovala uklidit uklizené a začala jsem vymýšlet další a další úkoly, až to skončilo tím, že jsem mi začalo tvrdnout břicho a udělalo se mi špatně. No a najednou tu byl Štědrý den. Zdobil se stromeček, koukalo se na pohádky, připravili jsme si chlebíčky, já jsem nesměla skoro nic dělat a prostě odpočívat. Tak jsem se mazlila se svým bříškem a hlídala jsem pořád pohyby. Večeře byla moc hezké a u stromečku byla romantika. Na Boží hod přijeli naši, bylo to moc hezké, povídali jsme a rozbalovali další dárky a smáli jsme se. Na Štěpána jsme s mužem udělali malou procházku a večer mě začalo divně tlačit břicho.

38+0 byl nakonec náš den D. V jednu ráno jsem si řekla, že se asi něco děje, ve tři jsem si byla celkem jistá, jen jsem si to nechtěla přiznat, ve čtyři jsme vzbudila muže, zabalila so tašku a šla do koupelny. V půl 6 jsem dovolila svému vynervovanému miláčkovi jít do auta a asi v 6.05 jsme parkovali před Podolím. Kolem 6.30 mi praskla voda a dál si to asi umíte představit. Před jednou jsme už byli tři a bylo nám krásně. Tolik lásky a štěstí jsem asi nikdy necítila.

Týden sedmatřicátý

11. ledna 2018 v 21:40 | Jarka |  Deník vystrašené těhulky
Můj milovaný muž přijel už ve čtvrtek dopoledne. Byla jsem moc ráda. A ve čtvrtek odpoledne jsme se prvně pohádali. Nervozita. V pátek jsme jeli na kontrolu do prenatální ambulance. Paní doktorka zkontrolovala mě, podívala se na miminko, přečetla si zprávu z ultrazvuku a snažila se nás uklidnit. Na kontrolu jsem měli přijít další týden a udělat celé kolečko, monitor - ultrazvuk - ambulance. Ačkoli jsme jeden druhému říkali, že jsme se uklidnili, nebyla to pravda a naše dny tím byli poznamenané. Muže přepadla viróza a já jsem se rozhodla, že když uklidím celý byt a tím myslím, že jsem místy lezla po čtyřech, tak se mi uleví. To se zase nelíbilo mému muži. Slovo dalo slovo a nějak jsme si nerozuměli. Prostě hormony a stres.

Týden šestatřicátý

9. ledna 2018 v 21:38 | Jarka |  Deník vystrašené těhulky
V tomto týdnu jsem si naplánovala zkoušku. Nebudu lhát, s přípravou jsem měla celkem problém, nějak jsem se nechtěla učit o genetických vývojových vadách, ale byla jsem rozhodnutá tam v sobotu jet, až do pátečního dopoledne. V pátek jsme totiž měli mít kontrolní ultrazvuk. Muž se rozhodl, že musí jet s námi, protože dva ultrazvuky byl nucen vynechat. Nadšení nás přešlo v ordinaci. Malé klesl percentil o 50% z předešlé hodnoty. Paní doktorka se nejdříve tvářila dost tragicky a my jsme oba byli dost vyděšení. Moje břicho působilo strašně velké, jako bych čekala dvojčata a přitom malá měla jen 2400g. V tu chvíli jsem rozhodně nechtěla jet na zkoušku a byla jsem dost naštvaná, že vůbec jedeme k našim, protože jsme jim slíbilo poslední návštěvu před porodem. Když jsme tam dojeli, byla jsem těsně před rozplakáním. Pořád jsem se obviňovala, že špatně jím a málo jsem odpočívala, že jsem měla nastoupit na mateřskou dřív anebo na tu neschopenku, když mi to na gynekologii říkali. Máma hned poznala, že se něco děje, nakonec jsem ji to řekla, ze zkoušky se omluvila a snažila jsem se nějak se uklidnit. Tak jsme Začali péct cukroví, jen místo klidu jsme se párkrát pohádali 😊. V pondělí musel muž zase do práce, já se snažila nějak zabavit a myslet pozitivně. Moc se mi to nedařilo…

Týden pětatřiátý

8. ledna 2018 v 21:27 | Jarka |  Deník vystrašené těhulky
Začala mi mateřská dovolená. Naštěstí si můj muž vzal náhradní volno nebo dovolenou (v tomhle se málokdy vyznám, protože u něj to mají vážně malinko zvláštně nastavené) a já nemusela být první dny sama. Stihli jsme vyřídit papíry k uznání otcovství a pořádně se prospat, jednou si vyměnit názor a prostě relaxovat. V sobotu jsme jeli na poslední návštěvu do k mužovým rodičům. Bylo to překvapivě všechno neskutečně v klidu. Jen jedna výměna názoru, ve které jsem se ve finále ztratila, ale jinak byl klid. Předělávání dolníí části domku se jim blíží ke konci a vypadá to moc pěkně. Přiznám se, že já jsem tam vlastně den a kousek jenom proseděla a nic nedělala, nejdřív jsem měla výčitky svědomí, ale pak jsem si řekla, že mi chybí do porodu 5 týdnů a já mám na to přece nárok. Dojeli jsme domů a byl vlastně klid. V pondělí muž odjel na svoji Vysočinu a já začala koukat na seriály v TV. Do toho jsem se snažila plnit alespoň něco ze seznamu prací. Něco se povedlo a uklidila jsem, něco už méně. Hodně jsem odpočívala a měla pocit, jako bych byla za školou 😊. Ale bylo to příjemné lenošení…Bohužel klid nám neměl trvat dlouho…..