Prosinec 2017

Týden čtyřiatřicátý

5. prosince 2017 v 9:03 | Jarka |  Deník vystrašené těhulky
Myslím, že ženské a mužské jednání je občas ve vztahu jako dvě rovnoběžky. Prostě se neprotnou (anebo možná někde v nekonečnu). A přesně v tomhle duchu začal tento týden krásně jiného stavu. Člověk by skoro řekl, že je to legrace J. No nedá se nic dělat. Na druhou stranu, po každé bouřce se alespoň na chvíli vyčasí a je zase nádherně, tak tomu bylo i u nás. Určitému tématu se vyhýbáme a prozatím je vše v pořádku. Tento týden je zároveň i můj poslední týden v práci. Je to celkem smutné. Na jednu stranu už se mnou pomalu a jistě nikdo nepočítá, čemu se člověk nějak ani nemůže divit a na druhou stranu ještě rychle doháním resty, aby po mně nezbyl nějaký velký nepořádek. Pořád si neumím představit, že nepůjdu do práce. Jelikož jsem plánovací typ, udělala jsem si seznam práce, co chci stihnout do Vánoc a pěkně si je rozplánuji do jednotlivých dnů po nástupu na mateřskou. Znáte to, úklid, škola, resty ještě z práce (jeden projekt si nesu sebou domů), knihy, cukroví a samozřejmě to nejdůležitější na světě - příprava na příchod miminka. Abyste věděli, já miluju svoje seznamy práce. V práci podle nich jedu poslední 4 roky a ve chvíli, kdy říkám, že vážně nestíhám, tak je to jen proto, že jsem si neudělala přesný plán. S mým mužem ovšem takto plánovat nejde. On je nenaplánovatelný. Sice se na něčem domluvíte, ale on to za deset minut změní, protože si prostě původní domluvu buď vážně nezapamatoval, anebo si ji prostě zapamatovat nechtěl. Tudíž je logické, že se pak ocitám v mírné nejistotě a v absolutně jiných kolejích a tím pádem jsou moje reakce řekněme také neočekávatelné. Jednou mi na začátku vztahu můj muž řekl, že je to se mnou jako na horské dráze a že mu to vyhovuje. Teď mi přijde, že by byl rád občas za klidnější provoz, ale bohužel, jsem, jaká jsem a s hormonální disharmonií způsobenou těhotenstvím je moje horská dráha stále prudší a prudší J a to mám před sebou ještě cca 6 týdnů J