Týden sedmadvacátý

18. října 2017 v 5:17 | Jarka |  Deník vystrašené těhulky
Přelom mezi předchozím a tímto týdnem jsem završila testem na cukrovku. Všichni mě strašili, jak je to strašné, jak odporně mi bude ten roztok chutnat, ale popravdě to bylo vlastně celkem v pohodě. Roztok chutnal jako hruškový džus smíchaný s nějakým umělým vitaminem C, bylo toho relativně málo, takže žádný stres. To čekání….strávila jsem tam skoro 3 hodiny a pak jsem šla ještě na velký ultrazvuk. Ale vše je v pořádku, přečetla jsem si tam asi 50 stránek knížky, takže svět je zase růžový a krásný:-). Ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách přijel domů můj nastávající muž. Musím říct, že když mi zazvonil budík, byl zmatený jak včela v zimě, pobíhal po bytě v dost nelogickém vzorci a pořád něco mumlal, takže jsem mu absolutně nerozuměla. Kdyby mi svým pohybem po bytě nepřekážel, celkem by mě to pobavilo. Nakonec prý po mém odjezdu do práce usnul a měl co dělat, aby pro mě na třetí stihl přijet. V pátek jsem si vzala dovolenou, že pojedu vyprovodit svého prvňáčka na jeho zahájení semestru. No, původní plán sice byl, že budu řídit, ale jelikož se mi změnou tlaku motala hlava, musel řídit muž, což se mu nelíbilo. Chtěl si ještě cestou odpočinout a prospat se, byl hodně unavený a já mu dost zmařila plány. Takže cesta proběhla v řekněme velmi tichém duchu, před Benešovem mě vysadil na autobus, aby vůbec stihl začátek přednášky a já dojela k našim na byt městskou hromadnou dopravou. Sms konverzace byla řekněme taky velmi chladná, prostě prima dovolenkový den. Relativní usmíření přišlo až na zpáteční cestě domů. Celkově byl tento víkend takový energeticky divný. Ačkoliv chtěl můj protějšek nečekaně v sobotu dopoledne dělat výlet do Prahy, já jsem byla ráda, že jsem, takže jsem protestovala. První vlna nelibosti se zvedla. Pak jsem chtěla poslat jednu prémiovou sms, jenže z mého telefonu to nejde, mám to blokované, poprosila jsem teda svého muže (přiznávám, nebylo to žádné dárcovství, jen taková kravina, bez které se dá samozřejmě vegetovat, cena sms byla 19,- Kč), ale druhá strana nejdřív dělala, že mě neslyší, pak se smála, nechala mě se doprošovat, načež mě začal v téhle části konverzace ignorovat úplně. On neřekl ne, on se jen usmál, otočil se ke mně zády a tím jsme skončili. Dobře, říkala jsem si, že tohle není důležité…nebudu z toho dělat scénu, ale bylo mi to líto….poslední kapka víkendu byl bojler mimo provoz. Ačkoliv jsem prosila o jeho kontrolu celou neděli, došlo k tomu po půl 7 sedmé večer. Bojler se nenahříval. Muž si s ním chvíli hrál a asi po 35 minutách se sepnul. Ok, dobře, jenže v noci opět přestal svítit - zjistila jsem to v jednu ráno, hodinu brečela a kolem druhé můj vzlyk vzbudil mého muže (ten měl vstávat až půl 4). Ačkoliv jsem muže prosila, jestli by mohl zůstat doma, protože já jsem těhotná, nešťastná a vystresovaná z toho, že budu mít týden jen studenou vodu, bylo mi vysvětleno, že nemůže. Musí do práce, má nahlášené přezkoušení. Tomu se dá rozumět. Vezme si tedy na další den volno? Uvidí. Jeho návrh byl, že i kdyby volno nedostal, pojede na otočku v pondělí domů, aby to zkontroloval a já tu nebyla sama. V 7.36 mi přijde zpráva, že má po zbytek týdne odpolední. Ok, říkám si, to si nebude moct vzít volno, ale mohl by teda v klidu přijet ještě dneska domů, druhý den by jel zpět až na odpoledne, vyspal by se. Do dvou čekám na informaci, kdy teda přijede, až to nevydržím a zeptám se, co má v plánu dělat po práci. S klidem se mi udělí, že nic. Ležet a odpočívat. Na základně. Cesta domů byla jaksi zapomenuta, ještě jsem milostivě pochválena, jak pěkně chodím každou hodinu kontrolovat bojler, že je ode mě hezké, že jsem si vzala volno a zůstala doma (náš bojler je schovaný pod stropem za takovými padacími dvířky, takže není vidět, musím vylézt na štafle/židli či záchod a vanu, abych otevřela dvířka a nakoukla tam). Nejsem si jistá, že moje reakce byla umocněna hormony. Prostě jen toho za celý víkend bylo dost. Mám sice doma muže, který dokáže opravit spoustu věcí, který se podílí na ochraně státu a který je pro mě svým způsobem hrdinou. Jenže jak už to u hrdinů ve filmech bývá….chrání všemožně všechny okolo, ale na domov zapomínají. Domov je pro mě samozřejmostí, kde mají stejně silnou ženu, jako jsou silní oni. Možná i v něčem silnější. Jenže, co když to tak není…? Co když i ta jejich žena potřebuje ochranu, péči a lásku? Jestlipak se na ní taky někdy dostane….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 23. října 2017 v 9:06 | Reagovat

Ajej :-( tak co mu to říct narovinu? Možná budeš ta zlá, co si dupne, ale teď už přece jen rozhoduješ za dva a to je víc! Vykašlete se na Prahu a pojďte do Náměště... ať jste spolu!

2 tremdava tremdava | 24. října 2017 v 7:25 | Reagovat

[1]: Když něco řeknu hned, vyjde to nastejno, protože na něj přece hodně "tlačím" :-)... já bych šla do Náměště hned (anebo do Brna), ale musí počkat, až na to bude připravená i druhá strana a ta zatím není....

3 @@@ @@@ | 24. října 2017 v 7:40 | Reagovat

Jsi si jista, ze jsi ho chces brat za muze?

4 tremdava tremdava | 24. října 2017 v 11:58 | Reagovat

[3]: Chápu, že to zní jako neustálé stěžování si na něj, ale kdo to v návalu vzteku neudělá? Přes všechno jsem  prostě přesvědčená, že je moje druhá polovina :-). Neznám vztah, kde by čas od času nebyl mráček...že jsme teď prošli anebo procházíme bouřkou na tom přece nic nezmění.... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama