Týden dvaadvacátý

25. září 2017 v 18:40 | Jarka |  Deník vystrašené těhulky
V sobotu nás čekal velký den. Oslava mých blížících se narozenin. Bude mi třicet. Páni. Někde jsem četla, že třicítka je novodobá hranice dospělosti, no nevím, každopádně se mi to líbí víc, než představa, že jsem na počátku středního věku. Zároveň toto měla být příležitost seznámit obě rodiny. Doteď o sobě sice věděli, ale ještě se neviděli. Takže jak říkám, čekal nás velký den. Čím se blížil, tím jsme byli všichni tři jaksi nervóznější a evidentně jsme nebyli sami. Partnerova rodina přijela s asi půlhodinovým zpožděním, jelikož se nějak nemohli vypravit a moji blízcí přijeli o hodinku dříve J. Jenom my se dostavili včas, respektive 20 minut před začátkem události J. Překvapivě měl celý večer celkem příjemnou atmosféru, nikdo se nikoho nijak nedotkl, jen jedli všichni méně, než jsem myslela. Až na mě. My jsme si s miminkem dopřáli pěkně kulajdu, kachní prso na hrozinkovém zelí s bramborovými plackami a ještě dezert. Mňam. Dárky mi udělaly radost a překvapení v podobě auta s velkou červenou mašlí mě odneslo až do nebe. Pořád jsem nemohla uvěřit, že je to moje nové auto! Prostě pecka! Zvlášť když mi dosavadní auto vypovědělo dva dny před oslavou službu. Respektive ne auto ale jen alternátor. Je, to byla fajn událost, stála jsem na krajnici poměrně frekventované silnice, naproti sobě firmu s autodopravou, odkud pořád vycházeli pánové. Všichni (chodci, cyklisti, řidiči) se podívali, co tam ta těhotná dělá s tím trojúhelníkem, proč stojí na krajnici a brečí a snaží se obléci si vestu, ale nikdo nezastavil, ani se nezeptal, co se děje. Jelikož byl můj muž 210 km ode mě, tatínek asi 170km a bratr asi 140km, zavolala jsem svého bývalého přítele, který byl ode mě pouhých 40km. Ještěže mám se svými expartnery lepší vztah, než když jsem s nimi byla ve vztahu J. Kouknul pod kapotu auta (kam jsem já předtím koukala asi 20 minut) a viděl to samé co já…spoustu kabelů a nádobek a pozor…motor…ale to je asi tak vše. Takže auto otlačil na místo, kde mohlo zůstat do druhého dne a odvezl mě domů (a pak u sebe doma žehlil průšvih, jelikož přijel pozdě…). Prostě legraceJ. Druhý den jsme za deště s mým mužem odtahovali auto k nám před dům. Dneska mi to přijde už taky jako legrace, ale ten den to bylo všechno možné, jen ne zábava. Takže, muž mě připnul na tyč, já měla za úkol jen brzdit a kroutit volantem. Člověk si ani neuvědomí, co všechno bez elektriky nejde - okýnka, stěrače, větrák….takže jsem 2/3 cesty nic neviděla. Nevím kolik strážných andělů ten den nad námi stálo, ale musela to být velká velká skupina, protože přes všechen ten stres jsme dojeli domů v pořádku a moje velké/malé štěstí zůstalo v bezpečí. Celý týden jsem završila pondělním pokusem ve škole, kdy jsem opět zázrakem (jinak si to nedovedu vysvětlit) udělala dvě zkoušky a jeden zápočet a pak doma prospala zbytek dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 26. září 2017 v 13:19 | Reagovat

Nové auto! No to je mi parádní dárek! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama