Týden třináctý

23. srpna 2017 v 12:01 | Jarka |  Deník vystrašené těhulky
Čekal nás přejezd mezi Prahou, Benešovem a Hejnicemi. Celkem dost kilometrů a únavná cesta. Každopádně jsme to zvládli a v sobotu se mohli těšit na Hejnické slavnosti a s tím spojené vystoupení několika interpretů. Jeden z kazů celé akce bylo počasí. Celý den byly přeháňky a celkem se ochladilo. Na náladě mi nepřidalo ani to, že se s přípravami na večer začalo již v deset dopoledne, kdy se začalo nalévat pivo. Každopádně kolem 4 jsem donutila svého muže něco sníst, jelikož jsem se bála, že pro něj celá akce skončí asi do půl 5, pokud by tedy pokračoval stejným tempem. Nakonec se to nějak ustálilo a my mohli čekat na půl 7 a pro mě nejlepší část dne - Čechomor. Jako zázrakem přestalo pršet, vyšlo sluníčko a já si naplno vychutnala vystoupení. V rámci šetření se, jsem se držela a neskákala, ale spíš se tak nějak kolébala s rukou na bříšku a zpívala, co to jen dalo. Mého muže překvapilo, že znám texty a že si to umím užít (po tomto oznámení jsem se malinko urazila, jelikož já si každý koncert umím užít, jen jsem na žádném ještě nebyla s ním). Každopádně po Čechomoru jsem už moc dlouho nevydržela a kolem deváté se vydala sama zpět k rodičům svého drahého a po koupeli se zachumlala do deky a spokojeně usnula. Druhý den jsem cítila následky předchozího dne, bolelo mě malinko bříško a byla jsem tak unavená, že jakákoli otázka na moji osobu mě neskutečně dráždila, což nemohl nikdo pochopit a místo toho, aby mě nechali v klidu, naopak přidávali na intenzitě.

Ke konci tohoto týdne těhotenství jsem měla absolvovat ultrazvukové vyšetření, kterým se završí prvotrimestrální screening. Můj muž si vzal pěkně volno a jeli jsme spolu nervózní do Podolí. Čekali jsme asi 45 minut, z toho 35 jen kvůli našemu pocitu, že musíme být všude včas, což pro nás znamená s minimálně půlhodinovým předstihem. V tomhle ohledu jsme malinko ujetí… Každopádně v ordinaci jsme uchváceně pozorovali obrazovku, na které byl vidět náš drobeček a kde mu velmi sympatická doktorka (musím říct, že byla hodně hezká a ty její vlasy do půlky zad jsem jí vážně záviděla) měřila všechno možné. Konečný verdikt byl znám. Chromozomálně jsme ok, vzhledem k mé osobě máme zvýšené riziko preeklampsie a doporučení zní jeden aspirin na noc. Ok, jdeme do lékárny a koupíme aspirin. Dvacetkrát si vyslechnu příkaz muže, ať hlavně nic negooglím na telefonu a jdeme domů, abych pod záminkou psaní zpráv prošla asi dvacet článků a odkazů na webu s tématem eklapsie a pomalu a tiše se začala hroutit. Ok, už to číst nebudu, slíbím si a svůj slib poruším hned cca za 1,5hodinky….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama