Týden osmý

13. srpna 2017 v 7:09 | Jarka |  Deník vystrašené těhulky
V tom to týdnu se loučil se svobodou ženich a v jeho týmu byl můj hodný muž. Jelikož mi celkem od začátku mého opravdu jiného stavu lítají hormony jak na horské dráze, chtěla jsem jen 3 zprávy za večer. První že je na místě a začíná se pařit. Druhou v průběhu večera, že žijí (nevím proč, ale měla jsem obavu, aby se někde nepoprali…..). Třetí zpráva mi měla říct, že je u sebe v Brně na bytě (popřípadě, že se jim to protáhlo a pokračují dál). Realita byla jiná. První zpráva nepřišla. Čekala jsem 1,5 od začátku akce, než jsem se odhodlala napsat, zda je vše ok a zda už začali. Druhá a třetí zprava se asi ztratila v éteru. Shrnuto a potrženo někde ráno kolem 4 jsem to nevydržela a napsala, zda žije. Odpověď přišla, že žije. Super. Mluvila jsem si na břicho (a o toho ho hladila jak magor) hlášky typu…"ten táta je tak nezodpovědný... neboj se, stejně nás má rád….ten tvůj táta je takovej rošťák…" a tak dále a tak dále. Již v týdnu jsem nepočítala s tím, že by přijel na 12, jak se snažil pořád slibovat, ale je pravda, že když mi v deset napsal, že se ještě na chvilku natáhne a pak pojede, došlo mi, že ani ve 2 doma nebude. Ok, ze škodolibosti jsem si řekla, že mu rozhodně nebudu dělat česnečku a pustila si film, z kterého jsem viděla jen úvodní titulky, jelikož pak jsem doháněla probdělou noc. Kolem půl třetí nakonec parkoval před domem, ale jelikož jsem hodně škodolibá, nenechala jsem ho ani jít do bytu a pěkně jsem ho čekala venku se slovy, že chceme jít s Bublinkou na procházku a že se stejně musí nakoupit. Chudák měl asi vážně černé svědomí (no popravdě jsem mu napsala pár ne úplně milých zpráv na cestu po D1) a tak skoro bez řečí (jelikož si brblal něco pod vousy tak, že jsem mu nerozuměla) jsme se vydali směr město.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama