Únor 2017

Dopis jedenáctý

28. února 2017 v 19:17 | Jarka |  Dopisy psané všem
Hezký večer čtenáři,

máme za sebou další víkend a pro mě další téma k zamyšlení. Popravdě nevím, co se tu dělo energeticky, ale tam, kde jsem byla já, to byl mazec! Tolik emocí na metr čtvereční jsem nezažila ani nepamatuji. Ve zkratce by se dalo říct, že se každý pohádal s každým, ale tak to úplně nebylo…pár lidí na sebe nenarazilo, tudíž si nestihli vyměnit upřímnou chvilku. Ale za to ostatní to stihli několikrát. Mno, dle mé kamarádky, jsou slova, která patřila mě, odrazem mého vnitřního strachu a nepřijetí se. Tak samozřejmě je to možné, je třeba se nad tím zamyslet a poučit se z toho. Ale musím se vám přiznat, drazí čtenáři, nejradši bych všechny poslala někam strašně daleko!!! Ať už to byla ukázka čehokoli, myslím, že jsem to relativně ustála, ale poslouchat, jak moc jsem fajn, hlavně až se změním, jak budu úžasná, se mi moc jako nechce. Byla bych totiž šťastná, kdyby mě ostatní vnímali a přijímali takovou, jaká jsem, šťastnou, smutnou, kyselou, vysmátou…prostě takovou jaká jsem v tu danou chvíli a rozpoložení. Aby se mě neptali na určité věci, anebo aby respektovali moje ne. Ano, samozřejmě si uvědomuju možnost zrcadlení a napojení se a velkou dřinu mého okolí. Vážím si toho, ale už je té dřiny nějak dost. Tak aby se nezadřeli, že J…..Každopádně mě to vede k myšlence, zda je opravdu vaše vnitřní rozpoložení tolik viditelné na tváři, anebo zda je to nějaké spíše vnitřní napojení známých a přátel. Já jsem celkem mistr v nasazování takzvané masky. Ve chvíli, kdy si řeknu, že je to určitá role a emoce musí jít stranou, což v mé práci je potřeba, hodím masku a málokdo to pozná. To samé v osobním životě. Nechci - li, aby někdo tušil, že mi vážně, ale vážně není dobře na duši…nepozná to. Nepozná žádnou vnitřní bitku, ani krocení vnitřního drakaJ. A tak se vám stane, že stojíte v místnosti s krbem, posloucháte své řekněme ehm blízké v tom, co vše děláte nebo neděláte správně, jak moc měníte a nepříznivě ovlivňujete svého partnera. Nikdo se vás neptá na to, co tomu říkáte, jak se cítíte a ve finále zjistíte, že vám to je asi jedno. V tu chvíli tam stejně nikdo nebyl nastavený na můj názor, tak proč říkat nevyžádané informace :-). A to málo, co jsem k tomu řekla, si pravděpodobně nikdo nepamatuje, jelikož jsem to říkala již 3x a jak jsem zjistila, nezůstalo to v paměti. Tak asi tak. No, co říct jako poučení závěrem? Přemíra slivovice škodí (ještěže jsem já vypila jen skleničku vína), nikdy neřešte nic s rodinou svého partnera - když je někdo z vás pod vlivem alkoholu, netahejte špinavé prádlo před rodinu (tahle část se netýkala nás), nelehejte si na koleje (to se taky netýkalo nás) a hlavně buďte sami sebou. Ať nemusíte hledat masku 1-25. Po tomto víkendu silně přemýšlím, že své masky hodím za hlavu a pak...Vesmír se mnou...
Mějte se krásně

J.

Dopis desátý

22. února 2017 v 17:00 | Jarka |  Dopisy psané všem
Moji milí čtenáři blogů,
dnes mě napadla jakási lenora a vůbec nic se mi nechce, snad jen zalézt si do pelíšku, pustit si relaxační hudbu, které je na youtube moře a moře a vytáhnout jednu knihu z té velké hromady, co tam mám připravenou k předčtení…. Další alternativou by byla procházka s mým drahým mužem se zakončením v palačinkárně u brány našeho města. A pak šup do pelíšku, pustit relaxační hudbu a vytáhnout jednu z té hromady knih, co tam mám připravené na přečtení…. Ale to neeeejde, pěkně se musím zkoncentrovat, dopsat rozepsaný dopis (taky činnost, kterou mám moc ráda) a pak hurá do té kupy učení, co tu mám….no sice si říkám kupa jako kupa…ale stejně…ta knižní je jaksi více přitažlivá….A to nemluvím o práci, která mi stojí v kanceláři či labu mého taktéž milovaného oddělení-( no mého…jako nevlastním ho, ale považuju ho za své skoro dítě…). Pokud si říkáte, jestli toho milovaného nemám v životě už nějak moc, tak vám rovnou říkám, že ne! Naopak, málo…vždyť, co je víc, než milovat někoho, něco…? A já mám to štěstí, že mám koho a co milovat a že kolem mě jsou lidi, kteří milují mě. Pak je úplně jedno, že to v práci teď není úplně happy a že vaši přátelé frčí na jiné vlně než vy…protože dokud mám ve svém srdci a duši místo na to, abych někoho milovala, je pořád naděje….. a naděje umírá až s vámi… A ačkoli mám hodně patologií, chuť odejít z toho světa definitivně, tam není. Již dávno ne.
Mějte se například krásně a milujte, pokud můžete, protože nic krásnějšího není a nic vám nedá tolik síly, jako člověk, který je součástí vaší duše.

J.

Dopis devátý

21. února 2017 v 15:59 | Jarka |  Dopisy psané všem
Moji mílí čtenáři blogů,
jsou chvíle, kdy se opravdu nevyplatí něco slibovat…a to byl můj případ před Vánocemi, kdy jsem napsala, že tu budete mít foto mého pečícího se snažení. A on hovňousek - jak by řekla moje babička, považujíc to za nejsprostší slovo, jaké zná… Ale musím se pochlubit. Moc se mi povedly vanilkové rohlíčky, můj skorošvagr dokonce podotkl, že byly lepší, než od jeho sestry a to je co říct…Pro svého muže od letectva jsem pekla linecké vrtulníčky a kapříky (on je ke všemu rybář…), u rumových koulí mi malinko ujela ruka, tudíž po 3 -5 kuličkách byste určitě nadýchali….a zbytek mého sažení byl celkem uspokojivý….skoro vše se snědlo a bylo vlastně dobře. Takže musím opět konstatovat, že svět je místo s růžovou vlnou…(a nemyslím tím ibáček).
Takže rekapitulace našich mikrovzdušných Vánoc - byly BÁJEČNÉ! První a naše! A upřímně doufám, že jich spolu zažijeme dalších minimálně 65….
Mějte se, jak chcete, například jako já - krásně :-)

J.