Sen o hradní paní

6. září 2016 v 18:11 | Jarka |  Sny a jiné příběhy....
Občas nás sny překvapí. Občas nás ze snu vzbudí vlastní pláč a občas si přejem, aby to prostě nebyla pravda.... .....Stála jsem na hradbách a snažila se v dálce zahlédnout jakýkoli náznak, že se vrací zpět ke mně. Ale nic jsem nikde neviděla. Vítr mi šlehal tváře a moje vlasy vlály všemi směry. Na sobě jsem měla jen bílou dlouhou košili a přes ni plášť. Přesto jsem cítila zimu. Hruď mi svírala bolest. Proč jen odjížděl, proč mě tu nechal. Co je nám do hloupých válek ještě hloupějších králů. Nejsme mu přece nic povinováni. Poslední zprávy mluví o útoku na naše vojsko. Nikdo neví, jak to dopadlo, kdo je zraněný a kdo možná nebo zcela jistě mrtvý. Strach mi brání dýchat a nutí mě tu stát a přes slzy se snažit vyhlížet náš praporec. Po pár hodinách, kdy jsem nikoho neposlechla a stále hleděla vpřed, jsem se začala modlit. Po další hodině jsem začala prosit a vyčítat. Pak nastala noc. Zhroutila jsem na zem a zády se opřela o stěnu hradby. Neslyšela jsem prosby ani pokyny mužů a žen, kteří nás měli na starosti. Možná jsem je ani neviděla. Jediné, na co jsem byla ochotná myslet, byla licitace. Dám cokoli za to, aby se ke mně vrátil živý a zdravý. Všechno na světě, i to nejcennější, co mám. Všechen poklad světa. Nad ránem jsem se opět postavila a do vycházejícího slunce mhouřila oči ve snaze vidět cokoli. A pak to přišlo. Prudká bolest projela mým vypouklým břichem a bílá košile, která se mi lepila na nohy, se v místě mého klína zbarvila doruda. Vykřikla jsem a opřela se o stěnu. Další vlna bolesti a další křik. Ve chvíli, kdy jsem v dáli zahlédla naši zástavu, mi došlo, čím nejcennějším jsem zaplatila. Moje dítě bylo mrtvé.......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama