Strach

15. července 2016 v 19:13 | Jarka |  Prý poezie....
Strachy nemohu se hnout,
není koho obejmout,
vězní mě pohled zelených očí,
výraz tak tvrdý,
hlava se točí.

Strachy tečou mi slzy,
co když již velmi brzy
odhalí, čí to jsou oči,
hlava pak není to,
co se tu točí..

Strach mi teď drtí i moje plíce,
krev odtekla, blednou mi líce,
oči tu planou šíleným hněvem,
kůže je studená, pokrytá sněhem.

Strach mi teď ke všemu bere mé srdce,
zelené oči už shlížejí k ruce,
k ruce, co ukrývá malinkou dýku,
se kterou bodá, vraždí mou pýchu.

Strach sevřel mě v ledovém objetí,
oči se přimhouří nad další obětí,
já jsem tu na díly,
oči se nemýlí..

Strach mi dál nahání zelené oči,
výsměchem zazáří a v úšklebku stočí,
zelené oči a jemný hlas,
rychle se ukryj nebo zbraň tas,
zelené oči skrývají zradu,
faleš a násilí, jen žádnou radu,
za milým úsměvem skrývá se jed,
odhalte ty oči a to teď hned!

Co když je odhalí?
A co když ne?
Jed se pak rozvine...
a přijde...
..odhalte mě...

5.3. 2015


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama