Stále tak blízko...

15. července 2016 v 6:29 | Jarka |  Prý poezie....
Tolik lidí tolik tváří
spousta očí ze tmy září,
za skleněnou zdí však jsou,
kampak asi všichni jdou.

Někdy s nimi chci já jít,
jindy radši sama být,
za zeď ovšem nejsem zvaná,
jenom pořád někam hnaná.

Sama stojím v temné noci,
vlastní duši nemám v moci,
drží ji studená ruka,
pohnu se a cítím muka.

Křičím, rukou do zdi buším,
z očí pouze jenom tuším,
že mě uši neslyší,
oči se jen rozhlíží.

Slzy kloužou po tváři,
ze tmy oči zazáří,
kořist svoji ve mne vidí,
moje srdce se zas stydí.

Jak snadné ruku natáhnout....
Radši zavřu svoje oči,
Svět se pro mne pořád točí...
...ještě mám tu svoje místo...
...tak vstaň a neřvi...

7.7. 2016


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama