M.A.S.H. + já

17. července 2016 v 16:19 | Jarka |  Někdo to složil, já slova napsala...
Když příjdou chvíle, který znáš,
na tváři a v srdci pláč,
v duši pak je prázdnota,
v mysli zbývá temnota.
Sám sebe potom nepoznáš,
nevíš proč a nač se ptáš,
oči divně těkají,
všichni někam spěchají.

Už nevíš, ani kdo jseš,
strachem celá jen pneš
a nakonec ztratíš sama sebe.

Přístroj ječí hlasitě,
nemám už nic movitě,
ruce hrudník mačkají,
všichni někam spěchají.
Krev už nikam neteče,
z rukou život uteče,
bledost zdobí moji tvář,
nemám žádnou svatozář.

Už nevíš, ani kdo jseš,
strachem celá jen pneš
a nakonec ztratíš sama sebe.

Omlouvám se velice,
z pocitů je směsice,
bolestí to skončilo,
moje srdce prosilo.
Rozloučit se chci s vámi,
netruchlete jen dámy,
chlapi přece nebrečí,
dneska nikdo nehřeší.

Už nevíš, ani kdo jseš,
strachem celá jen pneš
a nakonec ztratíš sama sebe.

Když příjdou chvíle, který znáš,
na tváři a v srdci pláč,
v duši pak je prázdnota,
v mysli zbývá temnota.

7.9. 2004
(inspirováno ustřední písení seriálu M.A.S.H. 4077)




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama