Jsem šťastná...

27. května 2017 v 12:01 | Jarka |  Prý poezie....
Motýlek v břiše,
křídly si mává,
žije tam tiše,
štěstí mi dáva.

Bublinka moje,
rychle si roste,
Štěstí to je,
ach Ty můj skvoste!

Svět můj se mění,
vše je tak jiné,
krásné to snění,
díky Ti Džine.

Jsem šťasná...
 

Mám..

24. dubna 2017 v 17:43 | Jarka |  Prý poezie....
Mám svůj cíl,
mám svou cestu,
mám svůj díl
na tom Světě.

Mám své touhy,
mám své sny,
škrábance pouhý
značí neúspěch.

Mám své srdce,
mám svou hlavu,
vztahuju ruce,
dotknout se chci Duše,
tak jako se dotkl té mé...


24.4.2017

Nové...

12. dubna 2017 v 19:15 | Jarka |  Prý poezie....
Nový obzor, nová doba,
duše po srdci si volá,
ego svázat, vzít mu křídla,
k tomu jsem se teď pobídla.

Nová cesta, nové zmatky,
třeba budou v tom všem hrátky,
snad bude i více smíchu
a já zkrotím svoji pýchu.

Nový pohled na mé bytí,
nový postoj k mému žití,
malinko mám z toho strach,
snažím se ho změnit v prach.

Držte mi,prosím, pěsti,
ať mám na své cestě samé štěstí ...
Usmívající se
 


Dopis třináctý

10. dubna 2017 v 16:52 | Jarka |  Dopisy psané všem
Moji milí čtenáři blogů,

dneska pro vás nemám žádné své příběhy, ani pokusy o poučení....Mám jen jednu větu. Přijímejme vše s láskou. Láska je vážně nade vše a s láskou se zvládne naprosto všechno.
Mějte se krásně a milujte, dokud můžete.
J.

P.S. fotka je ze stránek :https://cz.123rf.com/stock-fotografie/slzy.html

Kočkomil

23. března 2017 v 16:40 | Jarka |  Prý poezie....
Tiše kráčí, chůze lovce,
oči svítí do noci,
Slunce chtějí ne žít v kopce,
Duši chodí pomoci.
Slyšet jsou jen jejich drápky,
když běží rychle k mističce,
najíst se, pak začít hrátky,
co se najde v ledničce?
Nakonec si začít příst,
do klubíčka se stočit,
zívnout a tím dobrou říct...
...s kočkou mi je fajn.
Proto mám tři Smějící se

23.3.2017

Sedím si

22. března 2017 v 17:09 | Jarka |  Prý poezie....
Sedím si a přemýšlím,
na život svůj nahlížím,
překvapivě se raduji,
úspěchy své skladuji,
píšu je úhledně na papír,
četnost mě i mile překvapí,
neúspěchy házím do koše,
lepší než dělat z nich galoše,
galoše či přímo okovy,
nohy se alespoň prokrví.

Sedím si a přemýšlím,
co s životem dál zamýšlím,
proto si beru čistý list
a tu se ozve vedle mě hvizd,
telefon pípá, že přišla zpráva,
a já hned vím, že budu ráda,
v srdci už tuším, kdo mi to píše,
píše mi součást cesty mé životní...
...a už vím, proč je mi krásně.

22.3.2017

Je tma

21. března 2017 v 20:04 |  Prý poezie....
Je tma, za okny není nic vidět,
je tma, v bytě hoří jen svíčka,
je tma, ale na spaní je moc brzy,
je tma, ale nenahání mi strach,
je tma, ale já se cítím v bezpečí,
je tma, prsty mám skoro ledové,
je tma a jediné, co mi tu chybí jsi Ty.
Vrať se brzy.

21.3.3017


Asi mi je smutno...

18. března 2017 v 9:31 | Jarka |  Prý poezie....
Smutno mi je dnes,
smutno bylo mi i včera,
smutná jsem jak pes,
žadná pilná včela,
smutné je mé srdce,
smutná je má duše,
smutné jsou mé ruce...
...prostě mi je smutno, no..

Dopis dvanáctý

14. března 2017 v 19:09 | Jarka |  Dopisy psané všem
Moji milí čtenáři blogů,

jsem již devátý den bez svého muže. Odjel..řekněme pracovně do zahraničí. Odpočítávámhodiny a minuty, kdy se mi vrátí domů 385 hodin do této chvíle. To už je krásné...začínali jsme někde kolem 570? Nevím už přesně (ehm 566.5 hodiny). A jako správná ustýskaná žena si hledám program. Takže pračka mi jela za těch 9 dní asi 5x...Čtu - konečně beletrii, měla bych se učit - to jediné oddaluju, začala jsem běhat ( no byla jsem včera prvně, uběhla/ušla jsem 3,8 km a dneska jsem mrtvá)a začala jsem chodit na angličtinu (musím říct, že slečna lektorka je dost milá a šikovná - jen překlad písničky od Ch. Perri A thousand years mě dneska uvrhl do další smutné). Prostě celkově hledám něco, aby moje Slunce zase vyšlo. Jak to máte vy, milí čtenáři? Taky v součastnosti smutníte po někom, koho máte daleko a nemůžete mu ani zavolat? Taky koukáte lačně na telefon a čekáte na jakoukoli zprávu od své druhé půlky duše? Napiště mi, prosím, jak to máte vy....
Došla jsem tak daleko, že v osm, jsem už v posteli s jdu rychle spát, aby byl další den a tím pádem bylo blíž k jeho návratu - ano vím, zním malinko jako magor, ale to se nedá nic dělat. Koneckonců . nikdo neříká, že jím nejsem :D.


Mějte se krásně
J.

Modrá

1. března 2017 v 19:35 | Jarka |  Prý poezie....
Jedna noha za druhou,
tomu se říká krok,
příjde hráz a pak skok,
šipkou zmizíš pod hladinou.

Plíce plné, všude voda,
před očima všechno zmodrá,
modrá má být přece dobrá,
proč ten pocit ve mně hlodá.

Modrá barva pěkně temní,
plíce už mě nepálí,
problémy se oddálí,
na dno si to všechno sedne.

Vodo, vodo divoká,
kde máš svoje břehy?

28.2.2017

Kam dál